Svod dorostu
Murphyho jsem pořídila jako kamaráda pro Honzu a vlastně pro nás všechny. Proto ze začátku nikdo z naší rodiny nepředpokládal, že by z Murphyho mohl být chovný pes. Jak ale čas plynul, vrtalo mi to hlavou.. Co když někdo bude chtít od Murphyho štěňátka? Jsem zásadně proti množení "bezpapíráků" a tak jsem se nakonec rozhodla, že Murphyho přeci jen uchovním. Začala jsem zjišťovat, co a jak a ukázalo se, že to nebude úplně jednoduché..
Nejprve jsem se přihlásila do Klubu chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha. Zjistila jsem, že k uchovnění je nejprve potřeba účast na svodu dorostu nebo výstavě vyššího typu (zadávání titulu CAC). Na výstavu se mi moc nechtělo - hodně lidí a zápisné o dost vyšší než na svod. Jenže na svod může pes jen do 24 měsíců věku, takže jsem si musela hodně pospíšit :-)
Přihlásila jsem Murphyho na svod pořádaný Klubem 27.2. 2005 v hotelu Svornost (tzn. cca 2 týdny před jeho druhými narozeninami). Když jsme se blížili k hotelu, výskyt kavalírů na metr čtvereční se začal podstatně zvyšovat. Při registraci se Murphy seznámil s paní za stolečkem tak důvěrně, že jí na tváři nemohla zbýt ani stopa make-upu. Omlouvala jsem se a paní vyřkla překvapivé konstatování: "Ale neomlouvejte se, to je v pořádku. Vždyť je to přeci Kavalír!" Měli jsme pořadové číslo
Když jsme nastoupili na parket, klepala jsem se jako ratlík a Murphy se tvářil, jakoby nebylo nic běžnějšího. Nechal se bez problémů předvést, zvednout na stůl a prohlédnout. Posuzovatelce, paní Michaele Čermákové, projevoval své sympatie jak to jen šlo. A nebylo to bez úspěchu - byla nadšená z jeho nádherné tmavé barvy a z pohodové povahy, která je pro správné kavalíry tak typická.
Výrok nakonec zněl: Na horní hranici výšky, vynikající stavba těla, perfektní pohyb, výborné úhlení, dobře modelovaná hlava, tmavé oči, nůžkový skus, zužující se čenich, výborná kvalita srsti, tmavá mahagonová barva, na nose a hrudi bílé znakování. Kód: 212
